Když je péče posláním: Dva silné příběhy z nominací na cenu Pečující roku

Za každým příběhem domácí péče stojí člověk, který obětoval vlastní život. Jak dlouho ještě budeme přehlížet ty, kteří drží náš sociální systém nad vodou?

Jako Česká asociace paraplegiků – CZEPA jsme na cenu Pečující roku nominovali Ing. Renatu Prunnerovou a paní Jaroslavu Šimánkovou. Obě dlouhodobě pečují o nejbližší příbuzné s těžkým handicapem. 

Paní Prunnerová se jako matka samoživitelka už přes 30 let stará o dva dospělé syny se zdravotním znevýhodněním. Její syn Pavel vyžaduje nepřetržitou péči 24/7. Po smrti své matky zůstala Renata na tuto obrovskou zátěž v rodině úplně sama.

Renata ale není jen pečující máma. Je to žena, která se rozhodla nebýt obětí systému a hlasitě mluví o tom, co je v Česku dlouhodobě špatně. Upozorňuje na obrovskou nespravedlnost:

• Zatímco stát dotuje lůžkové sociální služby částkami v řádu desítek až stovek tisíc korun měsíčně na klienta, rodiny, které pečují doma, dostávají „jen“ příspěvek na péči.
• V přepočtu na hodinu neustálé práce tak tito lidé pečují zhruba za 30 Kč.
• Když onemocní, nemají nárok na nemocenskou. Nemají žádné zastoupení, žádné jistoty.

Víme, že Renata Prunnerová bývá ve veřejném prostoru vnímána kontroverzně. Je přímá a nekompromisní. Ale právě díky tomu pojmenovává věci pravými jmény a otevírá témata, která většinová společnost radši nevidí.

Že je věk jen číslo? V případě paní Jaroslavy je to spíše důkaz naprosto nadlidské lásky a oddanosti. V 85 letech by většina lidí odpočívala. Paní Jaroslava ale už 18 let každý jediný den polohuje, obléká, podává stravu a doprovází svého ochrnutého vnuka Patrika (34).

Po nehodě při skoku do vody ochrnul na celé tělo. Díky neúnavné péči své babičky však dokázal něco nevídaného:

Vystudoval střední školu a následně dvě vysoké školy. Dnes pracuje na částečný úvazek v cestovním ruchu. Svět kolem sebe ovládá bradou a moderními technologiemi.

Bez babičky Jaroslavy by to ale nešlo. Ona je jeho rukama, nohama i největší oporou.

Když systém selže, nastupuje tiché hrdinství:

Nedávno rodina zasáhla tvrdá rána. Pečovatelská služba jim kvůli nedostatku personálu vypověděla smlouvu. Státní sociální systém mlčí, kapacity nejsou a paní Jaroslava je v 85 letech na náročnou fyzickou péči opět téměř sama. Přesto se nevzdává.

Právě pro její neuvěřitelnou sílu, obětavost a lásku, která doslova překonává systémové překážky, byla námi nominována na cenu Pečující roku 2026.

Péče o blízkého člověka by neměla znamenat finanční likvidaci a totální vyčerpání. Zaslouží si systémovou podporu, uznání a hlavně spravedlivé podmínky.