Po svém úraze se mi obrátil svět úplně naruby, jako každému vozíčkáři. Úpravy v místě bydliště probíhaly dobře, avšak po mém návratu z rehabilitace to začalo doma skřípat. Situace dospěla k tomu,že jsem po dvou letech odešel z domova. Přítelkyně neunesla takovou změnu. Nastala otázka kam se mnou… určitě spousta z Vás řešila stejný problém. Po delším hledání se mi podařilo najít bydlení v domě seniorů nedaleko bydliště svých příbuzných a známých. Nemusím dále popisovat, že tato situace nepřispěla mému psychickému stavu. Po roce bydlení a beznaděje mi nabídla Česká asociace paraplegiků přechodné bydlení v tréninkovém bytě v Hornomlýnské ulici, kde bydlí vždy dva vozíčkáři a jejich asistenti nebo partneři. Po troše nedůvěry, jestli to zvládnem, jsme do toho šli s mojí novou přítelkyní. Počáteční drobné problémy jsme rychle vyřešili a začali jsme žít jako normální rodina. Po dobu pobytu jsme s podporou CZEPA vyřídili všechny potřebné věci k získání vlastního bytu, který jsme do roka získali. Tato možnost mě hodně přiblížila k reálnému životu. Všem, kdo dostanou tuto možnost, ať neváhají a jdou do toho.
O.P., absolvent projektu Bydlení pro tetraplegiky, srpen 2016
